Kalendárium na měsíc květen
Hermína Týrlová zemřela 3. 5. 1993, česká režisérka , jedna z čelných představitelek české školy loutkového filmu (vedle J. Trnky a K. Zemana). Začínala jako ilustrátorka dětských časopisů a animátorka. Od 30. let natáčela loutkové i kreslené filmy (např. Ferda Mravenec, Ukolébavka, Zlatovláska).
Sigmund Freud se narodil 6. 5. 1856, rakouský lékař, neurolog, psychiatr a psycholog. Zakladatel významné psychoterapeutické školy a psychoanalýzy jako konceptu vývoje osobnosti a způsobu terapie duševních poruch. Metodu léčení založil na technice volných asociací a výkladu snů. Z jeho díla uvádíme Výklad snů, Úvod do psychoanalýzy a Totem a tabu.
Ludmila Vaňková se narodila 9. 5. 1927, česká prozaička, spisovatelka historických románů. Vaňkovou zajímají nejen historické události, ale především velké city, vášně, lásky. Oblíbené jsou především romány z cyklu o Přemyslovcích (Král železný, král zlatý, Zlá léta a Dědici zlatého krále).
Ota Hofman zemřel 17. 5. 1989, český prozaik, filmový a televizní dramatik a scénárista. V tvorbě pro děti a mládež mistrně spojuje motivy pohádky a dětské životní reality, jak je tomu například v díle Pan Tau a tisíc zázraků.
František Kožík se narodil 16. 5. 1909, byl jedním z nejplodnějších českých autorů. Vytvořil přes stovku děl – románů, dramat, scénářů a rozhlasových her. Do paměti svých čtenářů se ovšem zapsal nejvíc svými historickými životopisnými romány.
František Kožík se narodil v Uherském Brodě. V Brně vystudoval práva, zároveň dokončil i konzervatoř a studoval filosofickou fakultu. Po dvou letech právnické praxe ho zlákal rozhlas. V tom brněnském pracoval do roku 1940, pak se stal dramaturgem rozhlasu pražského. I když Kožíkovo rozhlasové zaměstnání skončilo v roce 1951, ve spolupráci s rozhlasem pokračoval a napsal pro něj mnoho her. Od roku 1956 byl Kožík dramaturgem na Barrandově. Nakonec s trvalým zaměstnáním skončil a začal se živit jen jako spisovatel.
Vypravěč Kožík debutoval kupodivu lyrikou. Poměrně brzo, ale našel svůj pravý tón, už v roce 1934, poprvé sáhl po historické životopisné látce a hned s velkým úspěchem. Svým zpracováním Kolumbova životopisu do dramatické podoby. (Cristobal Colón, 1934) zasáhl významně do vývoje tehdy ještě mladého žánru rozhlasové hry. Colón si přivezl i zahraniční festivalové ocenění a pro mladého autora se stal povzbuzením hned ve dvou směrech: z Františka Kožíka se stal úspěšný autor rozhlasových her – a historických životopisů.
Následoval další debut, první životopisný román s názvem Největší z Pierotů (1939). Jeho hrdinou byl francouzský mim českého původu Jean Gaspard Debureau. Úspěch byl obrovský. V tomto případě šlo ještě o „čistokrevný román“ – tam, kde chyběla historická fakta, si autor vypomohl uměleckou fikcí. V dalších životopisných knihách už Kožík prázdná místa většinou obratně přešel, čímž vznikl zvláštní žánr – už ne román, ještě ne literatura faktu -, který byl později pro Kožíka typický.
Kožíkovým perem prošla během jeho dlouhého života řada historických postav, většinou umělců: Karel IV. (Kronika života a vlády Karla IV., 1981), J. A. Komenský (Světlo v temnotách, 1958), Miroslav Tyrš (Věnec vavřínový, 1987), malíři Jaroslav Čermák (Pouta věrnosti, 1971), Josef Mánes (Josef Mánes, 1955), Zdeňka Braunerová (Na křídlech větrného mlýna, 1977, Neklidné babí léto, 1979), herec Eduard Vojan (Fanfáry pro krále, 1983), dramatici Miguel Cervantes (Rytíř smutné postavy, 1958) a Josef Kajetán Tyl (Miláček národa, 1975), skladatel Leoš Janáček (Po zarostlém chodníčku, 1967) a další. Kromě životopisů psal František Kožík i čistou historickou prózu (např. Blázny živí bůh, 1943), romány ze součastnosti (např. Normální obraz srdce, 1976), knížky pro děti (např. Prstýnek z vlasů, 1941, Pírinka, 1943) a divadelní hry (např. Shakespeare, 1940, Don Quijote přichází, 1941). I když Kožíkovi hrdinové nejsou žádnými psychologickými studiemi a jedno téma se často opakuje několikrát, pomohlo jeho dílo polidštit učebnicové postavy a prohloubit tak kulturní povědomí čtenářů.